14. paruka pro Ivu

29. června 2017

Slečně Ivě byla v šestnácti letech diagnostikována alopecie totalis, která ji zastihla ve věku, který je pro každou dívku velmi citlivý. Každá žena se chce ostatním líbit, to je zcela přirozené a naši hlavní korunkou krásy jsou právě vlasy. Iva s alopecií statečně bojovala, nepoddávala se jí. Zkoušela různé léčby a léčivé přípravky, ale nic z toho jí vlasy nevrátilo. A tak se po letech boje se svou nemocí smířila a přijala ji tak jak je. Přesto ji však neopustila touha po vlasech, a tak se obrátila právě na nás. Vybrat vhodbý střih, odstín vlasů a délku bylo těžší než by si jeden myslel. Však si také představte, že se několik let neznáte jinak než bez vlasů. Účes, který nosila v šestnácti ji nyní nepřišel příliš žádaný. Nejedna z nás si také prošla bláznivým obdobím puberty, kdy vyzkoušela na hlavě cokoli a už by to nerada vrátila.:) A tak jsme s Ivou a její sestrou Alčou vybíraly vhodnou paruku. Všechny jsme se shodly na délce přibližně na ramena a na ofině, ale odstín byl oříšek. Ivě slušelo zkrátka všechno! Jak špinavá blond, tak světle hnědá, ale i zrzatá. A právě zrzaté vlasy byly ty vytoužené! A tak to vyhrály! A musíme říci, že Ivě padly naprosto bombisticky, jako kdyby na ní takto vyrostly!

„Už 11 let trpím alopecií a nosím šátek. Mám za sebou různé doktory, nemocnice, léčitele, nespočet prášků, injekcí, vitamínů, vodiček, šamponů… u všeho slibují, že to pomůže, ale bohužel pravda je jiná. Vlasy mi vypadaly v době, kdy se chce holka nejvíce líbit (v 16ti) a od té doby narostly jen jednou a na půl roku a bohužel zase vypadaly. Už nechci přehlížet a dělat, že nevidím jak na mě cizí lidi koukají nebo se rovnou zeptají jestli mám rakovinu… Chci mít zase aspoň malé sebevědomí, chci se líbit, chci jít poprvé na ples, protože k šátku se šaty nehodí, chci aby až můj syn povyroste, aby se mu nesmáli nebo se ho ostní děti hloupě nevyptávali.“